Jak asi vypadají ořechy v misce?

Není to tak dlouho, co jsem zařizovala byt, a tak vím, že to není nic, co by se dalo zvládnout za půl dne. V kabelce jsem několik měsíců nosila až tři svinovací metry současně, tlustý blok plný nákresů,   půdorysů a výstřižků, vzorník barev, na každém kroku jsem kolem sebe trousila ústřižky látek na sedačku, závěsy, polštářky a jiné nezbytnosti,

Prošmejdila jsem kdejaký web o bydlení, pročetla spousty diskusí, naučila se spoustu věcí. Dnes dokážu zasvěceně mluvit o anhydritových podlahách, betonových stěrkách, ytongu i koupelnových a kuchyňských bateriích. Rodina i přátelé ze mě šíleli. Půl roku jsem byla schopná se bavit jen o druzích umyvadel, úchytkách na dvířka u kuchyňské linky nebo o stropních, nástěnných a stolních svítidlech se zvláštním důrazem na LED osvětlení a barevnou teplotu světla.

Mám proto poměrně velké pochopení, když si někdo neví s něčím rady. Zvlášť pokud to má doma stejně jako já - přítel na každý můj sebepraštěnější nápad vždycky pronesl cosi jako: "Jo, dobrý. Mně stačí k životu kávovar, postel a koupelna. Udělej to, jak chceš." Nezabila jsem ho jen proto, že ochotně jezdil, vyzvedával, dohlížel, montoval, sestavoval a nakonec chválil, že to je fakt pěkný.

Hledání inspirace a nápadů proto naprosto chápu. Jenže když jsem narazila na facebookovou skupinu Ikea inspirace, chápat jsem přestala. Na jedné straně se tam dají najít fakt dobré tipy a vychytávky. Na druhé straně je tam ale spousta dotazů, po jejichž přečtení si říkám, že lidstvo blbne čím dál víc.

Nějak si nedovedu představit, že třeba napřed vymaluju zeď v obýváku šedou barvou a pak teprve začnu přemýšlet, jaký nábytek bych tam tak mohla dát.

Nebo že se rozhodnu, že bych chtěla tyrkysovou výmalbou, i když si vlastně nedokážu představit, jak by vypadala.

Nebo že nakoupím tapety a pak teprve začnu řešit, co s nimi vlastně udělám. 

Nebo že se rozhodnu splácat dohromady všechno, co jsem viděla minulý týden v nějakém časopisu a pak se budu ptát, jestli to bude vypadat dobře.

Úplně mimo jsou i dotazy na téma: jaká barva se hodí k červené, zelené nebo šedé sedačce. Ono totiž záleží dost na tom, jaký odstín ta červená, zelená nebo šedá má. Červená a modrá vedle sebe může vypadat stejně tak skvěle, jako úplně blbě.

No a když už jsem u oživení sedačky, v téhle skupině se řeší i mnohem zásadnější věci. Třeba dát do ložnice kytky? A kam? Na zem, na poličku nebo na skříň??? Asi bych si taky nevěděla rady.

Hodně zvláštní mi přijde i tenhle dotaz: Podle fotky si neumím představit závěs na okně. Můžete sem někdo dát fotku?

Poměrně velká skupina bezradných dotazujících se řeší jediné: Něco jsem koupila a teď nevím, co s tím. Nějak nerozumím tomu, proč si lidi koupí nějaký předmět, když nemají nejmenší tušení, kam ho dají, jak ho využijí, co s ním budou dělat.

Jak využít mísu? Třeba něco do ní dát? Složitý problém k řešení.

Nemůžu si pomoct, ale marně přemýšlím, jak tyhle členky facebookové skupiny přemýšlejí. Koupí polici, namontují ji a pak nevědí, co na ni dát? Je tak divné přemýšlet logicky? Potřebuju do předsíně nějaké malé odkládací místo, kam budu dávat klíče, poštu a drobnosti, asi by se mi hodila police.

Některé dotazy už jsou tak prapodivné, že nedokážu ani při nejlepší vůli přijít na to, na co se vlastně pisatelka ptá. Když nebudu vědět, kam dát postel, prostě ji dám tam, kde si myslím, že to bude nejlepší. A když se mi to nebude líbit, posunu ji jinam. Bez půdorysu místnosti a rozměru nábytku, který v ní bude, těžko může někdo Haně poradit.

A tohle je poměrně častý dotaz. Spousta členek téhle skupiny nejspíš prožila většinu svého života na pustém ostrově. Takže absolutně nemají ponětí, co by se asi tak mohlo dát na zeď nad gauč, aby ta zeď nebyla holá. Já bych tam dala třeba karburátor.

A další smysluplný dotaz. Na ikea.cz se dají najít rozměry všech výrobků. I výška konferenčních stolků. Opravdu je tak složité vzít metr, naměřit si 46 centimetrů a zjistit, jestli je to málo?

Jedeme dál. Další dotaz z pustého ostrova. Co tak dát na stůl. Já bych doporučovala živého poníka.

A ještě jedna ostrovanka. Doufám, že jí někdo řekl, že je úplně jedno, jestli na stole není nic, nebo je tam ubrus, nebo prostírání nebo obojí. Jen mezi námi - já osobně bych na skleněný stůl ubrus rozhodně nedávala. Skleněné stoly si lidé většinou kupují právě kvůli tomu, že jsou skleněné. Házet na ně ubrusy je asi trochu mimo.

 Zásadními otázkami se to ve skupině jen hemží.

Předpokládám, že dotaz se týká svíček na následující fotce. A marně hledám důvod, proč bych měla chtít něco podobného pěkně aranžovat třeba do vázy. Trocha vosku a hliníku po dvou padesáti za kus opravdu není něco, co by si zasloužilo vystavit někde uprostřed obýváku.

A tohle je to samé - i když ono zeptat se na facebooku asi bolí míň, než zapojit mozek a nedejbože i fantazii.

Tady už nemám slov.

Já bych na jednu stěnu pověsila hodiny s kukačkou, na tu druhou nějakou hogo-fogo high-tech časomíru a opatřila bych každé z nich cedulí. U kukaček by mohlo být  Kostomlaty a u těch druhých třeba Tokio.

Ano, myslet bolí. Jak asi tak můžou vypadat ořechy v míse. Fakt netuším. Možná by stálo za to vzít ořechy, dát je do misky a podívat se. 

Když to tak všechno čtu, trochu se děsím. Zdá se mi to, nebo je lidstvo prostě čím dál hloupější?

___________________________________________

Screenshoty: facebook a ikea.cz