Gabrielle bych nevolala

Zavolejte Gabrielle, ať váš byt vypadá skvěle!

Tímhle sloganem se snaží lákat potenciální zákazníky firma, která sama sebe označuje za designové studio. A která na svém webu tvrdí, že zákazníkům vytvoří útulný a moderní domov s minimálními náklady. Gabrielle prý vytváří ložnice plné sladkých snů, kuchyně, ve kterých vaříte s láskou, chodby a vstupní haly, kde se pozná že máte vkus, nebo zahrady pomalu rajské.

Když jsem viděla fotky, které má Gabrielle na svém webu a facebooku, napadlo mě jediné: Gabrielle bych rozhodně nevolala.

Zahrada pomalu rajská je nejspíš tohle:

Tohle není zahrada pomalu rajská. Tohle je skládka harampádí, co zbylo ve stodole, doplněná několika keříky a stromky. Aby zeleň a harampádí působilo jako že "zahrada," přidal autor designu pár barevných květináčů. A taky sádrového čápa a plastového krokodýla. Ráj jako vyšitý, žejo. Tam už chybí jenom žába na solární baterii, která každou hodinu třikrát vesele zakuňká. Trpaslík nejspíš hrůzou prchl k sousedům.

Nikde jsem nenašla fotky vstupních hal a chodeb, kde se pozná, že máte vkus. Možná naštěstí. Místo toho tady máme (asi) koupelnu. Samozřejmě designově vylepšenou až do nepříčetna. To roští vlevo je umělecky zamaskovaný bojler. Trocha umělohmotné zeleně, výklenek s obloukem s několika dekoracemi  a něco jedovatě oranžové a žluté na stěnách - a je to! Když jsem fotku viděla poprvé, myslela jsem si, že je z nějaké maringotky.

Popojedem do kuchyní, ve kterých vaříte s láskou. Designové studio dokáže  udělat divy i s kuchyní, která má to nejlepší už dávno za sebou. Návrháři prostě koupí pár samolepek v hobbymarketu a naplácají je na skříňky. Tomu říkám design v praxi. V každém případě je to ale asi nejlevnější a nejrychlejší možné řešení, jak s touhle kuchyní něco provést. To teda zas jo.

Kuchyně číslo dvě. Slabší povahy s pošramoceným duševním zdravím by měly mít do následující kuchyně vstup povolen jen po podpisu prohlášení, že tak činí na vlastní nebezpečí.

Práce designéra nejspíš v tomhle případě spočívala v tom, že vzal všechno, co měl po ruce - nějaké ty samolepky na zeď - rovnou troje - motýlky, trávu a květiny, k tomu přidal formu na bábovku, kytici slaměnek (v domácnosti milovníků adrenalinových sportů umisťujeme podle návodu na fotografii těsně vedle plotny). Spáry mezi obkladačkami jsou vyvedené ve stejné jedovaté fialové, jakou je vymalovaná část zdi okolo. Sporák odskočený oproti kuchyňské lince o dvacet centimetrů není znouzectnost, ale další designový prvek. 

Designérovi nestačila jedovatá fialová, a tak zbytek kuchyně vylepšil ještě o psychedelickou zelenou. 

A aby bylo jasné, že kuchyň je nejenom moderní, ale i útulná, nezapomněl autor ani na apartní záclonky a vikslajvantové závěsy. Sice jsou o kus kratší, než by měly být, takže jsou nejen hnusné, ale i nefunkční - ale to neva, design se tomu rozhodně říkat dá. 

Mít takovouhle kuchyň, bude ze mě brzy alkoholik, protože bych si musela dát panáka pokaždé, když bych do ní musela vejít. 

Ještě než se podíváme do ložnice plné sladkých snů, nakoukneme do obýváku vylepšeného designérem. Motýlci, umělé slunečnice, zběsilá malba na zdi, děsivé obrázky... To snad ani není potřeba komentovat.  

A nakonec ta slibovaná ložnice: 

Tahle místnost nevyvolá sladké sny ani v člověku, který se pravidelně sjede hodně velkou dávkou antidepresiv. Výmalbu zpotvořenou prapodivnými černými cákanci jsem opravdu nepochopila ani po pečlivém prozkoumání fotek. Asi to bude tím, že nejsem designér. 

Polička umístěná těsně pod stropem mi taky moc smyslu nedává. A aranžmá z lahviček laků na nehty (jsou laciné, ale je jich hodně!) je možná omluvitelné v pokojíku čtrnáctileté puberťačky, ale rozhodně ne v ložnici dospělé ženy.  Stejně tak jako ostatní dekorace naplácané bez ladu a skladu tam, kam to zrovna vyšlo.

A obraz nad postelí? No tak ten děsivé sny spolehlivě zajistí i největšímu flegmatikovi. Stoprocentně. 

Celé mi to připadá nějak takhle: 

Byla jednou jedna Gábina z Rokycan, co si vymalovala byt barvami, které zapomněla zředit. Pak ho vyzdobila dekoracemi, co koupila v bazaru, který právě rušili - kilo za pětikorunu, ale musíte si vzít celou krabici, paninko. Pak pozvala na kafe Marii a Anču - a holkám se u ní moc, ale fakt moc! líbilo. "Ty seš úplná dyzajnérka," rozplývaly se. A tak se Gábina rozhodla, že teda jako designérka bude. Vyfotila svůj byt, udělala si webové stránky, přejmenovala se na Gabrielle (vono to zní tak trochu italsky, z toho ten dyzájn úplně dejchá!)  a teď marně čeká, kdy jí začnou volat nadšení budoucí zákazníci. 

Já bych teda Gábině ale fakt nevolala. 

____________________________________________________________

Foto: www.gabrielle.cz a facebook firmy