Exkluzivní nabídka jen pro vyvolené

Jen několik málo vyvolených prý má šanci vyhrát iPhone, iPad nebo jiné úžasné věci. Tvrdí se to v mailu, který ve velkém posílají Katka, Jana, Petra a spousta dalších lidí z "Týmu Volný výběr".  Tyhle dobré duše, kterým záleží na tom, abychom nepřišli o svou "výhru", upozorňují, že je potřeba účast potvrdit co nejdřív. A přidávají seznam výherců. Ten je vždycky stejný. Na prvním a třetím místě je pokaždé Adéla Čermáková a Petr Hnědý, na druhém místě je pak mailová adresa, kterou spamují.

Celé je to samozřejmě jenom obyčejná návnada, jak z důvěřivců vyrazit v první řadě osobní údaje. A slušné peníze v té druhé. Odkaz vede na web volny-vyber.cz, který se tváří, že jde o jakousi internetovou loterii. Té se samozřejmě může účastnit kdokoliv, nejen pár údajně vyvolených. 

Stačí si jen vybrat výhru, zadat nějaké osobní informace (jméno, adresa, telefon, datum narození) a odeslat. Jana z Týmu Volný výběr pak prý obratem pošle mail, který je třeba potvrdit. Mně teda žádný neposlala, takže asi můžu na výhru zapomenout. 

Loterie se snaží tvářit co seriózně. Má dokonce několik sponzorů. Prý jde o AAA Auto, portály Pepa.cz a  Zapakatel.cz a pak několik zahraničních firem, které se mimo jiné zabývají pořádáním podobných "loterií", direct marketingem a spamováním.  Jednou z nich je třeba společnost eGentic, jejíž původní název je Planet49, což je právě pořadatel loterie. Ani bych se nedivila, kdyby někteří sponzoři o téhle akci neměli ani tušení. 

Podle obchodních podmínek je za vším německá firma. Účastníci se mají registrovat do konce roku, pak by měl někdo z nich dostat vybranou cenu. Tedy pokud se mu podaří potvrdit ten mail, který nepřišel ani za okamžik, jak mi slibovali na webu, ani za víc než 24 hodin. Navíc podle podmínek uvedených na webu může pořadatel celou tuhle taškařici kdykoliv zrušit, aniž by někomu nějakou výhru předal (šikovné, žejo?)

Tak o co tady vůbec jde? 

Je to jednoduché. Každý, kdo do formulářů vyplní svoje skutečné osobní údaje, (a že jich není málo!), tím firmě poskytuje poměrně cenné informace, které se pak dají využít anebo prodat dalším společnostem vydělávajícím na rozesílání reklamních sdělení. Mimochodem, samozřejmě že účastí v téhle povedené akci dává každý souhlas, aby ho partneři "loterie" zavalili maily, sms a telefonáty se svými obchodními sděleními. 

Ale hlavně jde o prachy. 

S odkliknutím údajů se totiž nejen dostanete na další stránku (o té až později), ale okamžitě se v prohlížeči otevře i vyskakovací okno, které nabízí dárek. Ale zadarmo to rozhodně nebude, za tenhle dárek vysolíte těžké prachy! 

Po kliknutí na kterýkoliv z obrázků s textem "Otevřete Váš dárek" se totiž otevře jen další stránka, na které se dá soutěžit o ceny. Žádný dárek tam na nikoho fakt nečeká. 

Zřejmě jen naprosto náhodou připomínají obrázky na téhle stránce loga známých firem. Zcela jistě nemá třeba nápis "nábytek" vypadat jako  logo Ikea a nápis "supermarket" jako logo firmy Tesco, žejo. Je to určitě jenom náhoda. 

A jak se dá výhra získat? Skoro zadarmo. Podle podmínek uvedených na webu každému přijdou  dvě sms po 49 korunách. Týdně. Dokud službu neodhlásí. A pak stačí už jen odpovědět co nejrychleji na deset soutěžních otázek a jednou za tři měsíce údajně dostane nejrychlejší správně odpovídající svoji výhru. Pokud soutěž pořadatel mezitím nezruší.  

Kdo tohle lákavé vyskakovací okno s dárečkem zavřel nebo ho měl zablokované, nemusí se bát, že nemůže soutěžit. Když už se proklikal přes "loterii", má možnost vyhrávat dál. 

Web mu nabízí hned dvě exkluzivní nabídky (exkluzivně pro kohokoliv), jednu prý vybrali podle zadaného směrovací čísla a druhou podle zadaného věku, byť by oba údaje byly sebenesmyslnější. Po kliknutí se otevře stránka, kde se musí znovu zadat telefonní číslo. 

A pak už je to stejně jako u předchozího "dárku". Budete dostávat dvě textovky týdně po 49 korunách, dokud soutěžení nestopnete, a smíte odpovídat na otázky. Výhru dostane zase nejrychlejší odpovídající za tříměsíční období.

Když to shrnu: Celé se mi to hodně nelíbí. Vadí mi velkohubé zavádějící texty s výrazy jako vyvolený, exkluzivní nebo dárek.  Vadí mi nápadná podobnost grafiky s logy velkých firem.  Vadí mi podivné "Všeobecné smluvní podmínky". Vadí mi, že ceny za textovky jsou uvedené miniaturním písmem. Celá tahle akce mi vadí, i proto, že už na ni naletělo podle různých internetových diskusí docela dost lidí. 

A klidně vsadím svoje nejúžasnější boty na to, že na téhle ani podobné akci žádný soutěžící rozhodně nikdy nevydělá.

_____________________________________________________

Screenshoty: www.volny-vyber.cz

Nechte se nakazit a noste fádní barvy

Reklamy mě baví a všímám si jich. Miluju ty chytré, vtipné, překvapující. A přesně takové reklamy jsem ještě nikdy neviděla na Facebooku. Jasně, nacpat na pár centimetrů čtverečních fotku, úderný titulek a ještě k tomu pět šest řádek textu, který by měl zaujmout, není nic jednoduchého. Jenže někdy mám pocit, že facebookové reklamy pro řadu firem snad dávají dohromady uklízečky a údržbáři. Anebo někde existuje nějaká podloudná skupina kreativců-záškodníků, kteří mají za úkol tvořit ty nejhloupěji napsané reklamy na světě. 

Jeden takový kreativec nejspíš vymyslel tuhle reklamu firmy Slevomor. Věta "Tak nech se nakazit a buď navždy krásná" mě určitě nepřesvědčí, že bych měla jít na kurz líčení. Spíš z ní mám pocit, že na tomhle kurzu na mě napatlají pudr napuštěný smrtícími bakteriemi, takže sice budu krásně nalíčená, ale v několika minutách taky mrtvá. A budu tedy krásná už úplně navždycky. 

Podobně se vyřádili i v Krutých hadrech. Jen jsem nepochopila, co je dnes v tak nekompromisní slevě. Moje peněženka? 

A takhle to dopadne, když se finanční ředitel zahraniční firmy rozhodne, že překladatel není potřeba, když ho máme v gůglu a zadarmo.  "Mějte Vzorky otestovat! Panel Toluna připojit dnes!" Zní to trochu jako šifrovaná modlitba nějaké hodně ujeté sekty.  

Ve společnosti e-sofia.cz by si zas měli zopakovat pravidla pro psaní interpunkce. Nebo tam jen chtěli zjistit, kolik chyb se dá udělat ve dvou větách? Rozumím tomu, že nacpat do dvou krátkých vět informaci, že firma prodává sportovní, bezešvé i krajkové modely a ještě má poštovné grátis, je vážně složité. Jenže když se to udělá blbě, vyleze z toho paskvil, z něhož by kdejaký rejpal mohl usuzovat, že prodávají bezešvé krajkové pánské slipy vhodné na sport. 

Malá popleta při tvorbě téhle reklamy do posledního písmenka potvrdila své vlastní jméno. Nejenže si popletla přivlastňovací zájmena, ještě k tomu nabádá matky, aby nechaly holčičky nosit fádní barvy. No, možná prodávají nějaká antidepresiva, která rozzáří den všem těm dětem v šedém a béžovém oblečení. 

Společnost Ferratum pochopila, že spoustu lidí na Facebooku baví odpovídat na různé více či méně smysluplné otázky, jako třeba jestli jsou kluk nebo holka, kolik jim je let anebo jaký mají mobil. A tak vytvořila taky otázku. Nejspíš očekávala, že otázka se začne šířit Facebookem rychlostí blesku a všichni uvidí, kolik lidí si od firmy nadšeně a opakovaně půjčilo peníze. Jenže kreativci nejspíš zapomněli, že by měli zakázat uživatelům přidávání vlastních odpovědi. A tak nejvyšší počet hlasů má hned po odpovědi "Ani jedenkrát" odpověď: "To je pěkně na p*ču" a "Jsou to lichváři". Což asi nebyl  původní marketingový záměr.  Nejspíš právě proto už tahle otázka ze stránek firmy zmizela. 

Některé reklamy jsou tak strašně nesrozumitelné, že se mi jejich původní sdělení nepodařilo vůbec rozklíčovat. Možná, že věta "Kdo ještě nevím, ať pak nelamtuje" znamená: "Kdo si ještě nestihl koupit vstupenky, měl by si pospíšit, aby nelitoval." Nebo jde o nějakou tajnou festivalovou šifru. Ono se těch tajných festivalových šifer na stránce téhle akce najde víc. 

Začínám uvažovat o tom, že bych se na barčák na jedno největší vinobraní do Litoměřice přeci jen vydala, abych pak nelamtovala.

Všechny předchozí příklady se samozřejmě dají brát s nadhledem: Vesměs jde o překlepy a chyby z nepozornosti. Jenže podobné hloupé chyby by se na stránkách firem, i když jde "jen" o ty facebookové, prostě objevovat neměly. Tolerovat se dají na osobních webových stránkách, v komentářích nebo příspěvcích uživatelů, ale nikdy ne na oficiálním webu nebo profilu. Firma tak totiž dává najevo jediné: Je nám celkem fuk, jak se prezentujeme, chceme hlavně vydělat. A to opravdu není dobrý vzkaz pro zákazníky. 

________________________________________________________

Všechny screenshoty: facebook.com

Jak být in na diskotéce v Plzni

Po Blansku a Prostějově se dnes podíváme na další vidláckou diskotéku, i když rozhodně není v malém městě, jako ty předchozí. Ono nezáleží na tom, jestli je diskotéka na malé vsi nebo ve městě, které je největší v kraji. Diskotéku dělá prostředí a návštěvníci. A taky provozovatel. Když je provozovatel buran, který chce za každou cenu rejžovat, bude podobně vypadat i jeho podnik. A to je případ Calabria Palace Music Clubu, údajně největší diskotéky v Plzni. Honosný název zvenku, navoněná bída uvnitř.

Na tuhle diskotéku nelezte, pokud je vám přes dvacet.  Věkový průměr návštěvníků je totiž daleko, daleko níž. Místní školáci asi vědí, že tady po nich nikdo občanku chtít nebude a že pivo nebo vodku s džusem nalejou opravdu každému.

Nejjednodušší způsob, jak být in na diskotéce v Plzni, je vzít si na sebe něco, co je značkové. Značkové na první pohled. A je úplně fuk, jestli jsou to tepláky. Má to pruhy, je to značkový a drahý, takže se to na diskotéku hodí. Co na tom, že to vypadá, jako byste utekli z hodiny tělocviku.

Když to nemá pruhy, musí to být zajímavá módní kreace. Taková zimní vypodšívkovaná vestička s kožíškem kolem kapuce, to je přesně to pravé, v čem vyrazit v červnu tančit. Doplňte krátkým tričkem, aby to trochu chladilo aspoň kolem ledvin. 

Když to nemá pruhy ani kožíšek, musí to mít nějaké náležitě hogofogo logo. Vitón z tržnice za dvě stě to jistí. To hned dodá celému oblečení takový luxusní nádech, žejo?

Podprsenka je spodní prádlo. Spodní prádlo má svůj název odvozený od toho, že je vespod. Pod něčím. A tedy není vidět. Holky z Plzně ale na to kašlou. Zřejmě došly k názoru, že všichni okolo musí vědět, jakou barvu podprsenky si dneska vzaly na sebe.

V Plzni je in obléknout si rovně střižený top bez ramínek a pod něj nacpat podprsenku s ramínky (v kontrastní barvě) a s košíčky, které jsou vyšší než okraj topu.

A je úplně jedno, jestli má návštěvnice diskotéky jen džíny anebo si obleče šaty. I šatům bez ramínek dodají přece ramínka od podprsenky mimořádný šmrnc.  

Neviditelná ramínka, která vidíme úplně všichni, získávají časem naprosto odpudivý nahnědlý tón. A jsou vidět ještě víc, než když jsou nová. 

Akce "ukaž podprdu" se v Plzni zřejmě těší velké oblibě. 

A co teprve, když se udělá velká pěnová party. Co taková pěna udělá s pěti nánosy laciné řasenky a snahou vymalovat si na hlavu dramatické kouřové oční stíny, je asi jasné. 

Pěna má ještě jedno kouzlo. Když se v ní chvíli tancuje, začne být oblečení mokré. Celkem rozumím tomu, že se tančícím puberťačkám nechce sedět v mokrých džínách nad pivkem. Moc ale nerozumím tomu, proč se svléknou do spodního prádla a ještě se při tom nechají fotit. Nebylo by lepší do té pěny teda prostě nelézt? Jenže to by asi nebylo dost in...

Další oblíbená diskotéková zábava je soutěž Miss mokré tričko. To se najde pár dostatečně opilých holčin, navleče se na ně bílé tričko, postaví se do bazénku a lije se na ně voda. Miss je ta, která dokáže předvést nejvíc sexy taneček. A tak se holky snaží. 

Čím mladší maso, tím líp. Co na tom, že se samotní fanoušci diskotéky pozastavují nad tím, že víc než patnáct let je tak dvěma ze soutěžících. Holky ukázaly skoro všechno, tak co. Sranda musí bejt. Jen mě tak napadá: Tyhle holky doma asi málo řežou, žejo?

Bezvadný způsob, jak tyhle holčinky od mlada učit, že když ukážou prsa, jen na tom vydělají, je  další ujetá soutěž téhle diskotéky. 

Pod jednou z veřejně přístupných fotogalerií z akcí v Calabria Palace je komentář jednoho z fanoušků, který se ptá, jestli by v tomhle Kids klubu nemohli zavést vstup aspoň od sedmnácti let. Odpověď? Žádná. Jen na tuhle sobotu tam chystají další akci. Aby si školáci prázdniny fakt užili, bude to tentokrát Mega Šmoulí party. "Rozdáme stovky originálních plyšových Šmoulů. Přijď si pro svého Šmoulu nebo Šmoulinku," píše se na facebooku klubu. A aby bylo jasné, že děti rozhodně nebudou na sucho, dodává pořadatel: "4 x panák Amundsen vodky + 1 l džusu (pomeranč, multivitamín, jablko nebo jahoda) a to vše ještě pěkně naservírované ve stylovém džbánku a za neuvěřitelných 99 Kč!!!"  

Tak si říkám, že sociálka by se na takové Šmoulí party asi vyřádila taky. 

______________________________________________

Všechny fotky jsou z veřejně přístupných fotoalb na facebookovém profilu Calabria Palace Music Clubu

Superpřekupník Johnny John, dobrý kšeft a předražené "repliky"

Říká si Johnny John, je z Českých Budějovic a upozornilo mě na něj tolik lidí, že jsem ho nemohla neokouknout. A můžu říct, že jsem vážně koukala. Je to totiž jeden z největších prodejců padělků, jaké jsem kdy vůbec zaregistrovala.

Johny John má všechno. Boty, kabelky, šátky, sluneční brýle, oblečení, hodinky i šperky. A neprodává nic obyčejného! V jeho nabídce jsou třeba značky Jimmy Choo, Christian Louboutin, Louis Vuitton, Chanel, Prada, Fendi, Gucci, Dior, Yves Saint Laurent, Bottega Veneta, Miu Miu, Hermes, Marc Jacobs, Balenciaga, Lacoste a spousta dalších. Jen v albech na facebooku má skoro 14 tisíc fotek. Ano, nespletla jsem se. Skoro čtrnáct tisíc.  Tenhle superpřekupník se s tím zkrátka nemaže.

Protože se na jeho překupnický profil na Facebooku dostanou jenom lidi, které má v přátelích, prodává třeba i na sBazaru, pod nickem ilove*. Ale k tomu se ještě dostanu. 

Johnny John samozřejmě nikde neuvádí žádné obchodní podmínky, žádný kontakt, adresu nebo telefon. Jediné, co se dá z jeho stránky vyčíst je jeho mailová adresa weadorbrands@gmail.com, a pak taky to, že prodává zboží z eBay nebo Taobao. Jestli se vůbec dá koupené zboží reklamovat, to pro jistotu taky nikde neuvádí. 

Ještě než jsem se dostala k samotné nabídce, dost mě překvapilo, že Johnny John ani trochu nepopírá, že prodává padělky. Dokonce to statečně hlásá do světa. Jen nelegálním padělkům říká "repliky". 

A tak nějak automaticky předpokládá, že jeho zákazníci chtějí jen padělky. Proto třeba neprodává značku Guess. Originály nevede a výroba "replik" Guess se prý nevyplatí. 

Jak moc jsou ty jeho padělky kvalitní, se dá občas zahlédnout i na fotkách. Následující tři fotky jsou z kolekce fejků značky Christian Louboutin. Jedny takové boty prodává minimálně za 2 200 korun, většina z nich ale stojí až dvojnásobek.  Na první pohled jde o velmi laciné a nekvalitní pokusy o luxusní boty. Křivé švy, příšerné lepení, odrbaný materiál, zvlněné podrážky. Za tohle bych nezaplatila ani čtvrtinu požadované ceny. Mám křeč v obou chodidlech, jen tuhle hrůzu vidím. Boty s podobně vysokými podpatky nosím. Jenže aby se v nich dalo chodit, musí být precizně konstruované a vyvážené. Dost se obávám, že tyhle boty k chůzi moc nebudou. 

Johnny John má opravdu neuvěřitelný sortiment. Dokonce prodává i takové modely prestižních značek, které samotné firmy vůbec nevyrábějí. Ale co. Je na tom napsáno Gucci, tak to je prostě Gucci, žejo. Lidi to koupí. I když je na první pohled jasné, že jde jen o padělky z čínských fabrik. Johnny John se ani nesnaží na fotkách kamuflovat čínské znaky a odkazy na TaoBao, což je jeden z nejprofláklejších webů, který se padělky jen hemží.

Stejně jako jiní prodejci padělků, ani Johnny John není charita. A protože chudým českým děvčatům a chlapcům zprostředkovává jakože "luxusní" zboží, má taky luxusní ceny. 

Lodičky, které proslavil seriál Sex ve městě, byly sice v módě už před několika roky. Ale je to jakožeBlahnik, žejo. Johnny za ně chce 3 400 korun. Možná je koupil na webu eastoffer.com za 54 dolarů a přirazil si 2 300 korun za to, že spřátelenému prodejci v Číně dohodil kšeft. 

Úchvatné sandálky od jakožeGucciho stojí 3 300 korun. Čínský web 36171.com je nabízí za 298 juanů. I s dopravou. Tedy za necelou tisícikorunu. 

Kabelku skoroChanel zlevnil z devíti tisíc korun na polovinu. V Hongkongu se prodává ta samá.  Za 331 hongkongských dolarů, to je v přepočtu asi 890 korun. Tomu říkám kšeft! 

A velmi podobné je to i u dalších kousků, které jsou na profilu Johnny John k prodeji. 

Celé to funguje jednoduše. Johnny John má pár dodavatelů z Číny a Hongkongu. Když sežene kupce na nějakou kabelku, boty nebo jiný úžasný označkovaný kousek, zkasíruje peníze na svůj účet, malou část z nich pošle dodavateli a rovnou mu připíše i adresu kupujícího. Dodavatel pak balíček z Asie pošle rovnou kupci. A když si fikaný kupec, který se taky touží stát překupníkem, připlatí 180 korun, dostane se zásilkou i účten. Tedy, samozřejmě účtenku přímo od jakoževýrobce, třeba od Louise Vuittona. Na téhle je uvedená cena 425 eur. 

Kdo by si rád koupil laciný čínský šmejd za velké peníze, i když nemá profil na facebooku, nemusí zoufat. Johnny prodává ve velkém i na sBazaru. Jen nějak nechápu, jak je možné, že i když v popisech nabízených kusů rovnou natvrdo píše, že jde o padělky, pardon repliky, to zní líp,  administrátoři sBazaru v klidu takové inzeráty schvalují. Jooo, já zapomněla. SBazar má samozřejmě provize z prodeje, proč by teda nepodporoval velkoprodejce padělků, když mu to vynáší. 

Teď se budu nejspíš opakovat, ale fakt to nechápu. 

Nechápu, proč jsou lidé ochotni platit fakt nehorázné peníze za padělek, který je často za čtvrtinu ceny k sehnání v každé druhé asijské tržnici.  

Nechápu významné weby jako je sBazar, že tenhle typ nelegálního rádobypodnikání s klidem podporují. 

Nechápu ani tyhle prodejce. Už jen z Facebooku a profilu na sBazaru je jasné, že Johnny John prodává fakt ve velkém a že hloupé české holky mu cpou tisíce jen za to, že jim v balíčku přijde bezcenné cosi, co má na přibližně správném místě přibližně odpovídající logo velké firmy. 

Milí kupci padělků, mám pro vás jednu špatnou zprávu: Skoro všichni okamžitě poznáme, že se vám na rameni nehoupe kabelka za třicet nebo padesát tisíc korun, ale šmejd z tržnice. A tím opravdu dojem na nikoho neuděláte. 

_________________________________________________________

Screenshoty: facebook.com, taobao.com, ioffer.com, 36171.com