Vyhoďte televizi, cestujte autobusem

Dokud jsem ještě byla holka z vesnice, nepotřebovala jsem číst noviny, koukat na zprávy nebo stihnout každý díl oblíbeného seriálu. Stačilo jen každodenní dojíždění do města.





Na zastávce vesnického autobusu se každý den po ránu scházejí skoro stejní lidé. Už rozložení osob na zastávce mívá svá pravidla. V jednom hloučku jsou místní drbny. Kus od nich nafrněně postává místní kráska a čeká, až na poslední chvíli doběhnou chlapi pod pětatřicet, aby měla před kým kroutit zadkem. Další semknutá skupinka jsou školáci. A do toho v metrových vzdálenostech postávají pánové, kteří vypadají, jako by týden seděli nepřetržitě v hospodě. Včera totiž bylo  zrovna Josefa (Václava, Frantovi se narodil konečně kluk...), a to se prostě muselo zapít.

Nastupování do vesnického autobusu má (stejně jako zasedací pořádek uvnitř) svá přísná pravidla. Napřed vždycky nastupují starší ženy. Děti to vědí a pokorně lezou do vozu až poslední. Předběhnout některou z dam totiž znamená, že nejpozději odpoledne si bude dáma stěžovat v místním koloniálu, co že to ti Novákovi mají za nevychované potomky. A domácí vězení za jedno předběhnutí té příšerné baby  rozhodně nestojí. Stejně tak není dobré zasednout jí její místo.  Autobusoví štamgasti mají už prostě svá sedadla a sedávají vždycky jen na těch svých. No, zkuste si sednou na sedadlo, kde už deset let od pondělí do pátku sedí stará Vomáčková! Normálně vás vyrazí, protože ona je zvyklá sedět hned na prvním sedadle vlevo v uličce, aby měla přehled, kdo přistupuje a jestli řidič netelefonuje za jízdy.

Zadní část obvykle okupují školáci a  pánové zmožení zbytkovým alkoholem nebo rozezlení  nekonečným nákupním seznamem, který nafasovali od manželky. A těch pár nespolečenských intelektuálů, co ranní cesty autobusem tráví s knížkou v ruce.



Hlavní společenskou zónou jsou přední sedadla. Na nich právě sedí místní drbny informační služba. A od té se dozvíte všechno. Mluví totiž poměrně nahlas, aby všichni slyšeli ty zaručené informace. A tak se hned zatepla dozvíte, že u Dvořáků z horního konce byl v neděli odpoledne řev, protože se k nim přišel představit nový nápadník a přitom prasklo, že ta jejich mladá je v tom. Svobodové od hájovny utekl manžel, Procházka podpálil půl baráku, když mu navlhlo uhlí a on na něj cáknul trochu benzínu,  a Horáček si asi nabrnknul ve městě ženskou.

Po místních informacích zásadního významu přicházejí na přetřes méně důležité drby: čí pes se prodral k Bláhovic chovné papírové feně, že paní Fialové letos vůbec nevyšly kedlubny a že ve čtvrtek přivezou do koloniálu zákusky.

Tím jsou zprávy z domova vyčerpané a následuje kulturní rubrika. Cestující proberou aktuální dění ve všech významných seriálech od argentinských telenovel až po ty české. "Že ta Manuela už nepošle toho José Fernanda do háje, když stejně miluje toho fešáka s knírkem." "Viděla jste, pani, včera, jak ty děti dneska stahujou nelegálně ty filmy? Vždyť je to na kriminál, říkali to včera v Ulici!" "To jsem si zas poplakala, ta Angelika, to je prostě film!" "Voldánový to ale včera slušelo, viďte pani, takovej krásnej kostýmek jsem taky měla -  v osmdesátým šestým, když se vdávala sestra od neteře z Horního Újezda."

V autobusu se při dojíždění z vesnice do města prostě dozvíte všechno podstatné. Večerní zprávy sice budete mít trochu se zpožděním, ale to nejpodstatnější se z nich stejně dozvíte. Regionální deníky nebudete muset kupovat vůbec. A nakonec klidně můžete vyhodit i tu televizi. Ve vesnickém autobuse vám ani ty telenovely neuniknou.
_______________________________________________________________

Fotky: dpo.cz a slavkov.cz